VE ZNAKU KŘÍŽ

Treichel / Treichel

Vírou snadno se ovládá vírou

Tou zbabělou nadějí nám

Nebeským rájem rozum mámí

Tíhou hříchů se prohýbá tíhou

Duše tvá nesmrtelná

Tak o ni souboj s peklem svádí

Mezizpěv

A v modlitbách bezostyšní ukrývají

Vykoupení po staletí

Ref.

Zkouší nám vnutit ráj kde dlí Mesiáš

Dobrem zlým oplácí a to věc je jistá

Kážou nám že svou náruč všem otvírá

Hříchům prý požehná duše zas bude čistá….

Křížem rádi se ohání křížem

To podivné znamení má

V sobě jen nářek smrt a zkázu

Jménem všechno vždy jen jeho jménem

Konají bez svědomí

V honosných chrámech šíří spásu

ŘÍŠE ZLA

Dlouhý,  Řezníček / Dlouhý

Anděl býval jenom dobrý

Jeden zvolil jiný směr

První kdo sestoupil k zemi

Se jmenoval Lucifer

Založil si svoji říši

Své pekelné království

A v ní slíbil přeběhlíkům

Zbavit se všech starostí

Mezizpěv

Máš všechno o čem jsi sníval

Sníš o všem co už jsi míval

Střez se věřit čemu´s věřil

´S mě neuvěřil

Ref.

Dobro za zlem většinou daleko zůstává

A soudný den je stále blíž

Pozemský ráj podpisem často se nedostává

Smlouvu s peklem proklínáš nikdy se nevykoupíš

NOC DUCHŮ

Treichel / Treichel

Lucerny září zástupy táhnou nocí

Jak prapodivné procesí

Přehlídkou tváří co čas má ve své moci

Začíná souboj s iluzí

Příběhy dávné s půlnocí ožijí

To věčnost vládu oželí

Postavy známé z popela povstávají

Karneval duchů vrcholí

Ref.

Račte dál

Měsíc má vlídnou tvář

Zvony zní

A masky řádí v ulicích

Hodin pár

Čarovná noc dá nám

Čas je jít

Už městem rozléhá se smích

Maškary vlídné bizarní módou dají

Večeru příchuť tajemství

Do tance vábí prazvláštní písně hrají

Démonů chór tak sladce zní

Stínohrou svádí k sobě nás volají

Pojď než nás úsvit rozdělí

Co život svírá a co jak přelud zdá se

Teprve ráno odhalí

VĚŠTEC

Treichel / Treichel

Vítej  králi  můj  vím  proč  nemůžeš  spát

Zprávy  jdou  tak  víš  je  blízko  cizáků  vpád

Mezizpěv

Zbroj  těžká  zbroj  už  chystá  se  v řad

Boj  čeká  boj  boj  o  život  snad

Moudrý  králi  můj  dbej  teď dobře mých rad

Dřív  než z pochodní  oheň  uvidíš  plát

Mezizpěv

Vím  ano  vím  co  může  se  stát

Stín  smrti  stín  už  obchází  hrad

Ref.

Slyš  pane  můj  zlé  časy  přichází  k nám

Já  viděl  zkázu  měst  lid  umíral

Pak  zněl  po  celém království nářek a pláč

A  ten  co  ho  způsobil  měl  z noci  plášť

A  kříž  jako  znamení…a  kříž  jako  znamení

Čas  je  králi  můj  jít  a  hájit  svou  čest

Moc  je  můrou  zlou  válku  musíš  s ní  svést

Mezizpěv

Sám  v brnění  jeď  vetřelci  vstříc

Tvé  území  ať  nechce  už  víc

GOLEM

Treichel / Treichel

Ty z hlíny stvořený

Bez tepů srdce ožíváš

Magií zrozený

Ukrutnou silou oplýváš

Mezizpěv

Jsem Rabín Löw tvůj pán a přítel

Slunce tvých dnů tvůj stvořitel

Tak tedy povstaň tedy vítej

Však podle jasných pravidel

Ref.

Goleme stůj sluha jsi můj

Já ti dal šém jsem život tvůj

No tak Goleme stůj a pamatuj

Dobrým klid dej zlé napravuj

Krutý i vznešený

Jen mojí vůli podléháš

Co spálí plameny

Ty které v sobě ukrýváš

BUNGEE JUMPING NA PAVOUČÍM VLÁKNĚ

Treichel / Treichel

Tak tady buď vítán

Chtěl ti říct svět než sám vzal sis klíč

Teď válka válku střídá

Heslo zní – Jsem člověk – kdo je víc?!

Sám stanovil ses pánem

Jediným nad touto planetou

A násilím a strachem

Nešetříš ať vidí sílu tvou

Mezizpěv

Zbývá mi zbývá strach

Tu scénu rozehranou

S tebou dál i když se vzpírám

Mám úděl hrát…..

Ref.

Bungee Jumping Bungee Jumping Bungee Jumping

Na vlákně pavoučím na vlákně pavoučím

Bungee Jumping Bungee Jumping Bungee Jumping

Skočit se pokoušíš skočit se pokoušíš

Zastav se člověče tuhle show skončí tvůj pád

Dav ochočený vírou

Hledí vstříc tvým gestům

Zemdlený už stačí jenom kývnout

Zkoušená zem zkázou oněmí…..

TV – MOR

Treichel / Treichel

Večer co večer se znělkou známou

Dřepíme v křeslech a program je zákon

Kouzelná bedna hraje si s námi

Bojkot či vzpoura všechno je marný

Mezizpěv

Zprávy film neskutečný

Všude se střílí

Seriál nekonečný

Pryč s dlouhou chvílí pryč s dlouhou chvílí

Ref.

Úspěch má vyhrává

Barevná i černobílá

Drtí nás ovládá

No je to síla

Úžasná hýčkaná

Celý svět se na ni dívá

Troufalá hladová

Jak “černá díra“

Magnety třímá opratě táhne

Skandály vítá svědomí žádné

Mezizpěv

Krev stéká z obrazovky

Oběti kvílí

Lži vraždy výbuch sopky

Diváci šílí diváci šílí

ČAS MILENCŮ

Treichel / Treichel

Jsi nebe bez mraků

Jsi hvězda která nezhasíná

To ti dávno zkouším říct

Říkat nic nemusíš

Stačí když se na mne díváš

ve tvých očích chci si číst

Něžná i troufalá

Zasněná tak často býváš

O to mít tě toužím víc

Tvůj dotek nesmělý

Moje sny a přání hlídá

Já ti za to půjdu vstříc

Ref.

Čas je snít a chtít když tě mám

Věřit bláznivým přísahám

Každý z nás o tom ví

V sobě má ten dar sblížení

To je čas zázraků

Kdy se dvěma srdce svírá

A svět kolem nevidí

Čas který milencům

Svoji náruč otevírá

Čas kdy stojí za to žít

DR. JACKYLL, MR. HYDE

Treichel / Treichel

Kdo se to ze tmy plíží

Kdo to ožívá

Měsíční když se line zář

Kdo se jak stíny plíží

A v noci mívá

Svou druhou nepoznanou tvář

V zkumavkách elixíry

Podivné míchá

V temných zdech laboratorních

Když soumrak hvězdy vzkřísí

Křik se ozývá

To už zas běhá v ulicích

Mezizpěv

V městě v noci řádí

Běda kdo mu cestu zkříží

Nikdo nemá zdání

Že ve dne je občan ctihodný

Ref.

Doktor Jackyll mistr Hyde

Dvě tváře však víra je stejná

Touha jen žít obyčejná

Doktor Jackyll mistr Hyde

V těle ďábel se s andělem střídá

Doktor Jackyll mistr Hyde

Tajný nápoj dar proměny skrývá

Doktor Jackyll mistr Hyde

Mezizpěv 2

Noční můra – pryč je stvůra

V hrsti má ho inspektor

Jízda s Hydem končí právě

Jenže Jackyll lítá v tom

SUPERHORNÍK

Treichel / Treichel

Lehkou nohou vstává tělu cviky dává

Ještě ranní káva

Svěžím klusem prochází se marně řidič v autobuse mává v autobuse

mává

U píchaček přesný vytrvale děsný

Ať to tlačí pára

Nedostižný neúnavný odhodlaně do hlubiny fárá do hlubiny fárá

Mezizpěv

Navěky ztracený hluboko pod zemí

Uhelné sluje jsou mu vším

Přemýšlí zas a znovu jak si brát práci domů

Jak tenhle problém vyřeší….

Ref.

Vrtá dál vrtá dál ať je zem jak ementál

Dobývá podzemí každý z nás to ocení

Bude proud bude žár černý kámen v ohni vzplál

Parní stroj ožívá už se kotel ohřívá

Silou co měl Golem drtí všechno kolem

Strhující drama

Náhle zle je co se děje kde se vzala tu se vzala jáma nečekaná jáma

Mezizpěv

Za křiku ampliónů uprostřed stadiónu

Nevěří nikdo očím svým

Země se otevírá tvář v přilbě tupě zírá

Vzduch houstne prachem uhelným

Ref.

Vrtá dál vrtá dál ať je zem jak ementál

Dobývá podzemí každý z nás to ocení

Bude proud bude žár černý kámen v ohni vzplál

Parní stroj ožívá už se kotel ohřívá

BÁJNÁ ZEMĚ

Treichel / Treichel

Tam v hlubinách bezedných nedostupných

Prý zem je skrytá

Kde oceán bezcitný bez svědomí

V bouřích se zmítá

Svět tajemný utichlý na věčnosti

Zbývá ho najít

Pak odhalíš co Platón staletí

Tak dlouhá už tají

Mezizpěv

Kam oči nedohlédnou

Kde sny a touhy smysl ztrácejí

Kam nikdy nedolétnou

Paprsky záře sluneční – tam je prý….

Ref.

Na věky věků ztracený

Jen dávná báj

Zná ten svět v moři pohřbený

Tajemstvím zkázy zastřený

Dál zůstává

Možná jen krásnou iluzí

Čas stopy svál na mapách nehledej

Už dávno v nich není

Tam v objetí ledovém nekonečném

Sní svůj sen věčný

BÍLÁ PANÍ

T. Treichel / T. Treichel

Prázdno, tak prázdno už je léta na hradbách,

dny slávy odnesl si čas, odnesl čas.

Jen vítr prohání se v pustých komnatách,

kde oheň z krbů dávno zhas, dávno zhas.

Už v dobách králů ale přízrak chodil tmou,

její šat bílou barvu měl, barvu měl.

To lidem přicházela sdělit zprávu svou

vždy, když zlom dějin nadešel, nadešel.

Za temných nocí znovu ožívá,

je slyšet z lesů vlky výt.

Uvěří každý, kdo se podívá,

zjev bílé šaty bude mít.

Když s půlnocí se probouzí a musí žít

tajemný duch té hradní paní,

po cimbuří zas bloudí

a bílý závoj svírá v dlaních.

„Ať svítá!“ kohout zavelí. Pak může jít

a nový den jí spánek vrací.

Co čeká nás, kdo to ví,

když hvězdy s ránem sílu ztrácí?

Svícny a gobelín – nic tu není,

závoje z pavučin všechno mění,

pár zdí – prachem přikryté, zbytky věží…

Můj stín kámen zamyká a čas běží.

Za temných nocí …

Když s půlnocí …

NESPOUTANÁ

J. Dlouhý / J. Dlouhý, R. Řezníček

Ty víš, co se smí, ale nevíš, co se má,

klapky na očích – to se tobě podobá.

Stokrát zkoušená, ale nikdy dobytá,

silná jak Anglie, asi stokrát zabitá.

Jsi myšlenka, jsi přání,

celý život ty provázíš nás.

Jsi tajemná a zvláštní,

začít znova – s tebou jde snáz

/troufalá/.

Nespoutaná, nesmlouvavá,

zatracená, milovaná -

Mocnou vůlí svou ty vládneš národům,

silou myšlenek lidem, zbraním, osudům.

Útlak, nadvládu lidé nikdy nechtějí,

stačí však jen sen a jsou vysvobození.

Jsi myšlenka …

Nespoutaná …

HEAVY METAL NA SALAŠI

T. Treichel / T. Treichel

Hej, hej, Valaši idú,

hej, hej, tancovať budú!

Hej, hej, rock metal lehce,

hej, hej, zabéká ovce.

Sedí bača na zápraží,

slaninu na ohni smaží.

Zavzdychne si u žinčice,

jak že bolo pri muzice:

„Joj, tam ve vsi u muziky,

tam majú dosť elektriky,

ale tu sme v riti všeci,

nezazněju „belly – deci“.

Bydlel s ním i ovčák mladý,

neměl nouzi o nápady.

„Elektriku vyrobíme,

v lese lišku ulovíme.“

Se sekerou pro ebonit

nikdo ale nechtěl dojít,

a tak zatopili v peci

a skončili „u dvou deci“.

Hej, na hornom konci,

kdě býval zelený háj,

ovce už nezvonia zvonci,

zuří tam heavy metal.

Heavy metal na salaši -

v ohradách se ovce plaší.

Bača buší do fujary,

do cimbálu ovčák starý.

Vlci vyjou chóry sborem,

řev se nese dolů polem.

Čert vem vlnu, svět se mění,

vrhnuli se na umění.

Hej na hornom …

Aj, když není elektrika

a žárovka nezabliká,

bača třískne do dřevníka:

„Šak dobrá je aj klasika!“

Hej, hej, Valaši idů …

DÉŠŤ

T. Treichel / T. Treichel

Padá déšť, za okny zamyká,

milencům ráj otvírá.

Můžeš být před všemi ukrytá,

schoulená – žár v očích máš.

Na polštář si vlasy rozhodíš,

zašeptáš: „Jak se ti zdám?“

Potají svá přání vyslovíš,

splnit smím je jenom já.

Padá déšť a stéká v květinách,

po kapkách den usíná.

Do dlaní ti prsten položím,

pečetí „jen ty a já“.

Když oči zavíráš,

déšť do vlasů ti dává

růže s perletí.

Ať kam se ukrýváš,

když pršet nepřestává,

duha nebem doletí,

ať blíž, jsi slunci blíž.

KDO VÍ, JAK ŽÍT

T. Treichel / T. Treichel

Kde koupím návod, jak žít ?

Jsou cesty dobrý,

kterejch se chytám.

Kam zahnout na rozcestí?

Chci znát správnej směr!

Ti dříve narození mají svý jistý,

a když se jich zeptám,

nepoví, neporadí,

po svém abych šel!

Kde koupím návod, jak žít,

kdo mi ho prodá a kolik to stojí?

Někde ho musejí mít, tak dál, hledám dál!

Žít, jak žít, když chybí děj a víra?

Žít, jak žít, jak sny se neztrácí?

Žít, jak žít, když smůla skalpy sbírá?

Žít, jak žít, vždyť čas se nevrací?!

Kdo ví, jak správné je žít?

Bohatstvím, slávou, na úkor druhých?!

Nebo čest a pravdu ctít,

chtít dát víc než brát?

Kde koupím návod, jak žít?

Nikdo ho nemá – bohatí, chudí.

Každý jen zkouší si vzít a snad se i ptát!

Žít, jak žít …

Chci žít, jak žít se má!

NÓBL DÁMA

T. Treichel / T. Treichel

Solventních pánů je spousta,

každý z nich dělá to rád.

Bereš si jen velký sousta

a domů nechodíš spát.

Hraješ si na nóbl dámu,

všechno, co chceš, můžeš mít.

Zralá na pořádnou ránu

a k čertu mohla bys jít!

Baví tě dál si hrát, jen ať se všichni kolem točí!

Klidně se můžeš smát, vždycky ti na to někdo skočí.

Já s tebou chtěl být, bylo jich víc a mohli tě mít,

teď jsem tu sám, kde zase spíš?

Stále se ptám, co odpovíš.

Co by se muselo stát, abys přestala lhát,

jak velké mělo by být moje jmění?

Co všechno musím ti dát – stejně jdeš k jinýmu spát,

já ten tvůj hladovej klín těžko změním.

Pak možná že jednou ráno

ty sama budeš tu stát,

divadlo bude dohráno,

nebudeš mít už co dát.

Baví tě dál si hrát, jen ať se všichni kolem točí!

To ale přijde pád, každá hra přece jednou skončí.

Já s tebou chtěl být, bylo jich víc a mohli tě mít.

Teď jsem tu sám, kde zase spíš?

Stále se ptám, co odpovíš.

Co by se muselo stát …

HOROSKOP

T. Treichel / T. Treichel

Celý týden v černé barvě

dnešním dnem se začal právě.

Jak psal denní tisk – život je teď risk.

Znamením je předepsáno,

co se má stát příští ráno a

co další den – nevycházet ven!

Osud píšou hvězdná znamení.

Proč mám v zádech divné mrazení?

Marně sháním vysvobození,

kdo si „váhy s býkem“ vymění.

Přišla známá, stará dáma,

kabát – moli, vlasy – sláma,

jasnovidný zrak, říká: „Je to tak!“

Osud píšou hvězdná znamení,

všechno zlo tam kdesi pramení.

Ovládnou, náš rozum zakalí,

noční můry tváře odhalí.

Lev, Beran, Býci, Váhy,

nic to už nezastaví, boj začíná.

Kozoroh, Panny k tomu,

když nevycházíš z domu, přežít se dá.

Problémům v zaměstnání

prý se teď neubráním, tak psáno mám.

Zdraví že neuhlídám,

všechno, co můžu, schytám.

Když podléhám, proč jsem jen musel číst?!

Horoskop – hororskop.

Uvěříš a život v peklo mění.

Horoskop – já začínám se bát.

Ztracený v novinách osud můj

tam mezi řádky leží,

černé vize nedají mi spát.

Nový týden – nová šance,

příznivý je na finance.

Jak psal denní tisk, život bude zisk.

Kapsy prázdné, výhry žádné,

nedočkám se, je to marné.

Je to totiž tím, že nikdy nevsázím.

Osud píšou hvězdná …

Lev, Beran, Býci, Váhy,

kdo se jim nepostaví, ten smůlu má.

Kozoroh, Panny k tomu,

zachránit zdravý rozum teď zkusím já.

Už nesmím nikdy číst !

Hororskop, hororskop …

V PRACHU HVĚZD

T. Treichel / T. Treichel

Dnes odjíždím tam někam do mraků,

nekonečným výškám patří dávno život můj.

Tak pospíchej, jsem králem tuláků,

ke startu se chystám a ty marně voláš: „Stůj!“

na, ná …

Tak podívej! Jen vzhůru k oblakům!

Nový svět tam leží, svoje brány otvírá.

Snad nevěříš na sílu zázraků,

že se něco změní, pro tvůj pláč že zůstávám.

ná, ná …

Tak musím jít, toť pýcha vojáků,

slepá touha velí čest a slávu dobýt mám.

Dál nečekej, děsím se návratů,

cesta zpátky není, v prachu hvězd zapomínám.

ná, ná …

SVATEBNÍ KOŠILE

T. Treichel / T. Treichel

Již jedenáctá odbila a lampa ještě svítila

a lampa ještě hořela, co nad klekadlem visela.

Modlí se dívka, modlí do noci hluboké,

před sebou obraz modly, rouhá se životem.

Pohnul se obraz na stěně, vykřikla panna zděšeně.

Lampa, co temně hořela, praskla a zhasla docela, docela.

Za oknem něčí pohled, jaká to známá tvář?

Tak málo času zbývá, než měsíc ztratí zář.

Psi houfem nocí vyjí, vyjí zvěst podivnou,

že ti dva pocestní jsou umrlec se živou.

Dlouhá pouť na ně čeká,

ve zdech chladných domov má, svůj domov má.

Temná noc srdce leká,

tajemství zlé ukrývá.

Vrhá stín měsíc bílý, v dálce kříž – počkej chvíli!

Nechoď s ním, osud zkoušíš, věčně spí, po kom toužíš!

Běda ti, kdo‘s nedbal o duši,

tělu teď do hrobu přísluší !

Pěkná noc, jasná v tu dobu,

vstávají mrtví ze hrobů,

a nežli zvíš, jsou k tobě blíž.

„Má milá, nic se nebojíš?!“

„Co bych se bála, tys se mnou

a oko Boží nade mnou.“

Pěkná noc, jasná v tento čas,

mrtví s živými chodí zas,

a nežli zvíš, jsou k tobě blíž.

„Má milá, nic se nebojíš?!“

„Co bych se bála, tys se mnou

a ruka Páně nade mnou.“

Chystá se svatba, chystá, už na kvas hosté jdou.

Hleď, hroby otevřené, to domy svědků jsou.

Však slavnost záhy skončí, nevěsta říká: „Ne!

Vrať se, co hrobu patříš, a tam i zůstávej!“

Dlouhá pouť ráno končí, oči mrtvým zhasíná,

končí noc zlá…

Cáry jsou z bílých košil, věčnost bránu zavírá.

Vrhá stín …

Ráno, když lidé na mši jdou,

v úžasu státi zůstanou.

Hrob jeden dutý nahoře,

panna v umrlčí komoře

a na každičké mohyle

útržek z noční košile.

Dobyvatelé nebes

Treichel / Treichel

Létat toužíš, ptáci kde krouží,

znát, co je dál za duhou.

Výšku krotíš, stále to zkoušíš,

sníš nad bitvou vyhranou.

Plány strojů, úspěchy zítřků,

dálky, které volají.

Vzhůru k činům územím snílků,

výhry nové čekají.

Mez.

Odvěká touha v nás kéž nám dovolí

vidět svět, jak jen smí oči sokolí.

Dolétnout k oblakům, výš a výš do mraků,

křídel pár v rukou má, kdo se nebojí.

Ref.

Člověk chtěl letět k výškám,

plout oblohou,

říši ptáků si získat,

mít, co jiní nemohou.

Spousty pádů a šrámů,

snů ztracených,

stovky bláznivejch plánů

a rán s novou nadějí.

Sex on-line

Dlouhý, Dlouhá, Řezníček / Dlouhý, Řezníček

ww ww www . cz …

Ženský se ti vyhejbaj, na netu jsou mraky koček,

jen si vyber jednu z nich, s kterou můžeš spát.

Tak si, vole, vybírej, je jich tam jak v zimě vloček,

všechny s tebou chtějí si na honěnou hrát.

Ref.

ww ww www . cz …

Tak si uvaž kravatu, tvář je hladce oholená,

sako svoje nejlepší na sebe si dej.

Když‘s ji pozval na chatu, byla krásná, milá, hodná,

jestli tuhle dostaneš, získáš jen tu nej.

Ref.

Ta hezká zrzka je tak úžasná,

ta jistě všechny styly lásky zná, tak dělej!

Ta cizí slečna je tak nádherná, tak dělej, dělej!

Ref.

Čekám stále, čekám dál na tu svoji vyvolenou,

co se jí jen mohlo stát, marně přemýšlím.

Slyším svoje jméno a rychle končím na kolenou,

stará bába fousatá.

Ref.

Piraňa

Treichel / Treichel

V tůni v lese – pralese – pod hladinou nese se,

plave si a přemýšlí, co jí ten den přinese.

Do úvahy zajisté přichází i turisté,

vzpomíná si zasněně, jak přijeli nudisté.

Každý však, kdo přijede, může býti obědem,

malinko se osvěží a zpátky už se nejede.

Mez.

Kdo si nohy smočí, tak ten špatně skončí,

za hostinou vyplouvá.

Kolektivní menu za bezvadný ceny

každý den si užívá.

Ref.

Ňa ňa ňa ňa piraňa špičatejma zubama

zakousne se do špeku v teplákách i obleku.

Číhá pěkně schovaná, bitva s ní je prohraná,

postačí jí k radosti ňákej dobrák od kosti.

Informace nutná: Téhle rybě chutná,

těžko si ji ochočíš, sní tě, než se otočíš.

Jsou tu prostě důvody nešlápnouti do vody,

zdejší fauna vyznává prapodivné způsoby.

Hladová a v přesile papá značně zběsile,

co si holt kdo utrhne, však to znáte přátelé.

Mez.

Ref.

Vodník

Treichel / Treichel

Na vrbě sedí, barevné pentle má,

na měsíc hledí, s úplňkem ožívá.

Když hvězdy svítí, šklebí se na nebe,

zuby si brousí možná i na tebe!

Co asi dělá a nad čím přemýšlí,

když lepá děva k rybníku přijíždí.

Nedá ji pokoj, ta huba zelená,

hned kolem krouží, oběť je ztracená.

Mez.

Voda je ráj, ale ne pro neplavce,

všichni, co znaj vodníka – nenechavce,

učí se plavání.

Ref.

Zelený obličej topit má obyčej,

duše jsou sortiment, který sbírá.

K zlosti ho dohání učitel plavání,

těžko se nahání, kdo rád splývá.

Už na ni dělá to svoje brekeke,

očima koulí, podivně směje se.

Na čelo ťuká si dívka z taxíku:

„Co to tu meleš, zelený mužíku?“

A už to lítá, došlo tam k násilí,

brčál to schytá, přijely posily.

Chuť už ho přešla na sousto člověčí,

domluva pěstí apetit vyléčí.

Mez.

Ref.

Když láska umírá

Treichel / Treichel

Čáry životů, křivky běží,

jedna s druhou kříží dlaň,

kdysi zkoušel jsem v nich číst.

Touhy vetkané uvnitř leží,

stejně tak i osud píšou náš

a ten nikdo nezmění, víš, osud – ten nezměníš.

Zas padá nocí sníh jako tenkrát,

když jsi stála ve dveřích,

dopis v dlaních sevřený.

Ten příběh život psal černou tuší,

na pár řádcích sbohem dal

ten, kdo dřív o tebe stál, stál, tolik stál.

Ref.

Tak jak se může stát, že není si co dát,

že najednou si víc dva nedokážou říct?

To láska umírá a slzy nevnímá,

čas přišel si ji vzít. Proč musí to tak být?

Co v očích měla´s, vím, marně volám,

pak siréna utichá, no a zvony začly bít.

Dávno, dávno vím, všechno končí,

ve vzpomínkách zůstanou

ti, co musí věčně snít, snít, věčně snít…

Ref.

Tajemství šéfa kuchyně

Treichel / Treichel

Poslední menu – hospoda plná,

domácí kuchyně – krvavá dílna.

Co se to vaří, co se to peče?

Hlavní chod na špeku z poslední leče?!

Strávníkům chutná všechno, co mají,

z vybraných lahůdek dech se až tají.

Kuchař je mistr, slušně se klaní,

připraven splnit tvé poslední přání.

Mez.

Temná síň, dlouhej sál, velkej nápis zve dál,

tak jen pojď, oceníš umění.

Překroč práh, musíš znát, co máš na pánev dát,

jaké je pokrmů složení.

Ref.

Sonátu pro nože chystá si na rožeň,

zvědavost v kotli se vaří.

Mistr je nad mistry, virtuóz, kuchyně král.

Krvavou operou, břitvou a sekerou

končí tu mladí i staří,

každý, kdo o jeho tajemství tak hodně stál.

Proč nad tím dumáš, z čeho je guláš?

Nepátrej v talíři, nacpi se, tu máš!

Zvědavost krotíš, s jídlem však roste,

šeptá se, že se tu ztrácejí hosté?!

Z hrnců jde pára, poklice zvedáš,

nedbaje rady klíč k záhadě hledáš.

Vtom lesklá čepel prosviští vzduchem,

výkřik je provázen příšerným smíchem.

Mez.

Ref.

Ikarův pád

Dlouhý, Dlouhá, Řezníček / Dlouhý, Řezníček

Míváš smůlu, jsi bez šance na úspěch,

lítat vzhůru se ti nepodaří.

Osud ti předurčil, Ikare, smutný cíl,

táta tě zrazoval: “Nelítej dál!”

Křídla tvoříš po kouskách den za dnem,

pírko k pírku ti orli snáší.

Tvůj sen je na dosah, v slunci se skrývá vrah,

vznášíš se vysoko, měl bys mít strach.

Ref.

Sláva, už vzlétáš, Ikare, k obloze,

táta se bojí o život tvůj.

Volá, ty skončíš velice neblaze,

modlí se: “Bože, byl to syn můj.”

Slábnou tvá křídla, snadno se rozpouští,

v slunci už sílí ta hřejivá moc.

Proč jsi jen neposlech, letíš a ztrácíš dech,

za chvíli po tobě zbyde jen vzdech.

Ref.

Ikarův pád – zastavil se čas,

Ikarův pád – sejdem se zas,

Ikarův pád – život už zhas, Ikarův pád.

Stoupáš, už létáš

k výškám až za sluncem.

Stoupáš, už létáš

k výškám, jsi sám.

Šeherezáda

Treichel / Treichel

Ráno zas bubny víří, to svůj slib plní král

za to, že v srdci nosí z nevěrné lásky žal.

Jsi k boji připravená, svůj důvtip jako zbraň,

pomsta je slabost skrytá a život krutá daň.

Tisíc a jednou nocí tak krále provázíš,

tajemné, nekonečné příběhy vyprávíš.

O dálkách, o neznámých bytostech podivných,

o světech nepoznaných a činech hrdinských.

Ref.

Šeherezádo, krásná a odhodlaná,

vítězí ráno, tvá touha neskrývaná.

Šeherezádo, mít osud v moci své,

bylo ti dáno žít v knihách noci věčné.

Tak znovu ožívají Sindibád, Aladin,

koberec létající, co chtěl bych letět s ním.

Čas ale stránky měří, než stačím podlehnout,

kouzla se s rozedněním jako sny rozplynou.

Ref.

Šeherezádo, óóóóóó,

Šeherezádo, óóóóóó.

Zajatci času

Treichel / Treichel

Ve všech hodinách nekonečno měří

běžec věčností.

S knihou osudů vchází do mých dveří

s drzou přesností.

Stěží zastaví, každému jen přidá,

zloděj životů.

Nepokořeným cílem lidské touhy,

marných pokusů.

Mez.

Jít, stále jít, dávat i vzít – ten úděl má, úděl má.

Ref.

Dál, dál pospíchá, jen pospíchá,

svůj vítr v zádech uhání a nevnímá.

Rány nesplněnejch snů

i náš úděl jen stárnout.

Mez.

Ref.

Prasopes

Treichel / Treichel

Veterinář Franta Žíně chová drůbež, krávy, svině,

na pekáči rád je má – nenasytný “halama“.

Krmení je ale drahý a vydělat namáhavý,

zisk podrobil průzkumu při pivu a při rumu.

Jednoho dne dostal nápad, čumět bude Rus i Západ,

vydělá nám milión – “tlustý zázrak”, to je on!

Výsledek se rychle blíží, jen co se ty mrchy zkříží,

poloprase, polopes, zkrátka prostě prasopes.

Ref.

Prasopes, prasopes, Angličan, ten říká: “Yes!“

Z boudy zuby cení strážce vypasený.

Prasopes, prasopes, kdo ho má, ten nezná stres,

chalupu ti hlídá, jitrnice přidá.

Franta v pýše zaslepené do neštěstí sám se žene,

žádný “vztah“ tu nevzniká, pes i prase utíká.

Očividně je to marné, přesvědčit zvěř není snadné,

zápas s vědou vrcholí, prase prchá do polí.

Ref.

Myslím to upřímně

Epitaf / Treichel

Mám obě ruce levý, můžu se smát,

vždyť nikdo o tom neví.

Můj trup ploché nohy nosí, můžu se smát

a klidně chodit bosý.

Člověk si musí hlavně dávat pozor,

jak se v tom má taky jeden vyznat?

To máte – nalevo tunely, napravo tunely,

řeknete si: „Hele banka!“ …a najednou vlak!

Svou hru rozehrát se chystám, můžu se smát

a v pravidlech se vyznám.

Sám klidně všechno slíbím, můžu se smát,

hlavně že se líbím.

Já teď možná hodně změním, můžu se smát

-“a myslím to upřímně“-

Ref.

Chce se mi smát, můžu se smát…

Bludička

T. Treichel / T. Treichel

Poutníče, pozor si dej,

když večer se na blatech stmívá,

pár světel tmou na tě zírá.

A lesu se vyhýbej,

vždyť netušíš, co se v něm skrývá,

zlý pocit tvou duši svírá.

Slepí za přeludem jdou,

snad zatančí pro ně ta víla.

Žár v očích má, kdo se dívá.

Z pasti už neutečou -

dech pohltí bažiny síla,

nářek a pláč z touhy zbývá.

Láká nás půvabem, krásou,

utečte – nevěřte jí -

pod maskou anděla upíří zuby cení.

Ref.:

Nikdo už neobjeví ty,

co zůstali jednu noc s ní.

Kdo kouzlu propadne,

ráno už nevstane, navěky v močále spí.

Nikdy se nevrátí k nám,

kdo podlehne těm jejím hrám.

Nejdřív ti zatančí, pak s tebou zatočí,

ať už jsi pán, nebo kmán.

Láká nás půvabem, krásou,

utečte – nevěřte jí -

pod maskou anděla upíří zuby cení.

Ref.:

Nikdo už neobjeví ty,

co zůstali jednu noc s ní.

Kdo kouzlu propadne,

ráno už nevstane, navěky v močále spí.

Nikdy se nevrátí k nám,

kdo podlehne těm jejím hrám.

Nejdřív ti zatančí, pak s tebou zatočí,

ať už jsi pán, nebo kmán.

Šťastnej blázen

M. Vejvoda / L. Bělík

Život je někdy krásnej, ale někdy taky ne.

míváš pohled zasněnej, když se spolu vídáme.

Často bych chtěl vědět to, o čem se ti zdá,

zapomeň svý problémy, buď chvíli jako já!

Býváš pořád smutná, svět není, jak být má,

žít si tenhle život je věc obtížná.

Svý myšlenky černý zahoď docela

a trochu se usměj, buď chvíli veselá jako já!

Ref.:

Šťastnej blázen -

buď aspoň chvíli šťastnej blázen.

Já vím, že to není možný pořád se jen smát,

život už je takovej, musíš ho tak brát.

Na štěstí si počkej, prý brzy přijít má,

za chvíli se zblázníš, pak budeš jako já…

Ref.:

Šťastnej blázen -

buď aspoň chvíli šťastnej blázen.

Budík

HammerFall / T. Treichel

Nechej mě hádat – už zas vítáš nový den.

Proč nemáš rád, když hlavu mou ovládá sen?

Já vím, co jsi zač: uspěchaný, neúnavný rváč!

Ref.:

Smůlu mám, když ráno zazvoníš,

znám tenhle tón, mám chuť se rvát.

Chvíli snad, než mě objevíš,

pod peřinou smím ještě spát.

Marně se bráním, ale jednu šanci mám.

Vždyť nemáš nárok nikdy natáhnout se sám!

Já vím, co jsi zač: uspěchaný, neúnavný rváč!

Ref.:

Smůlu mám, když ráno zazvoníš,

znám tenhle tón, mám chuť se rvát.

Chvíli snad, než mě objevíš,

pod peřinou smím ještě spát.

Večery páteční, to chvíle sváteční jsou,

když místo v koutě máš.

Klid za zlost vymění až ráno pondělní,

svou roli znát mi dáš.

Ref.:

Smůlu mám, když ráno zazvoníš,

znám tenhle tón, mám chuť se rvát.

Chvíli snad, než mě objevíš,

pod peřinou smím ještě spát.

Johanka z Arku

T. Treichel / T. Treichel

Už venku svítá, vítr to trávě šeptá.

Těžce se dýchá, dobře ví, co ji čeká.

V oknech jsou mříže a ze zdí čiší chlad,

ve jménu kříže teď se bude kát.

A cesta je zlá, dav se dívá, její jméno znám.

K nebi se dívá. Splň její přání, Pane,

zase být volná, ať se ten zázrak stane.

Za velkou slávou přišel krutý pád,

nad vzpurnou hlavou vznáší ortel kat.

A cesta je zlá, dav se dívá, její jméno znám.

Ref.:

Vzít znovu meč a štít – kdo má sílu mít

svést bitvu poslední, však musí to být.

Víc chtěla ještě žít, jen chvíli žít…

Smích zrádců zní a z plánů stoupá teď dým.

Už venku svítá…….

Půlnoční

T. Treichel / T. Treichel

Pozdě večer jel jsem z práce domů,

že jsem trochu slavil, co bych lhal.

Lekaly mě dlouhé stíny stromů,

to mě zase osud vytrestal.

Ze zvonice na věži zvon zvoní,

celý kostel jeho tóny zněl.

Zdejší farář, ten to ale není,

ledaže by se tu zapomněl.

Ze hřbitova na mě kdosi zírá,

jeden by se asi trochu bál.

Neuvěřím přeci na upíra,

to by se mi asi kdekdo smál.

Všechny hroby otvírají víka,

mrtví mají asi ňákej sraz.

Lehce se mi vůbec neutíká,

příště půjdu domů radši včas.

To se potom všechno ukáže,

kdo z vás tu má nejvíc kuráže.

Zástup koster bílých jako sníh

kdo má v patách, toho přejde smích.

Ref.:

Noc patří démonům, duchové bdí,

vzhlížejí ke zvonům, čas půlnoční…

Se životem pomalu se loučím,

zbyde ze mě jenom hadrů pár.

Venku svítá, snad to všechno končí,

díky, slunce, za tvůj vzácný dar.

To se potom všechno ukáže,

kdo z vás tu má nejvíc kuráže.

Zástup koster bílých jako sníh

kdo má v patách, toho přejde smích.

Ref.:

Noc patří démonům, duchové bdí,

vzhlížejí ke zvonům, čas půlnoční…

Trest smrti

J. Dlouhý / J. Dlouhý

Tak proč tu stojím, blbě se ptám,

kdo to byl a kam se teď dám?

Vždyť je to jasný, byl to můj osud,

svou tvář mi ukázal, ne jako dosud!

Teď už ne na mně záleží,

kudy své kroky povedu.

Cítím na sobě tu tíhu závaží,

ale stát rovně nesvedu.

Ref.:

Už to vím, však věřím, že se vrátíš, Pane,

tahle noc pro mě začíná.

O čem sním, to se asi těžko stane,

na tvou vlídnou tvář marně vzpomínám.

Už mě vedou, teď to vidím,

že křeslo čeká i na tebe.

Už si sedám, je to jasný,

dlouhá je cesta do nebe.

Teď tu bloudím v labyrintu,

bloudím svým temným životem.

Doufám v světlo aspoň na vteřinku,

abych moh‘ být doma za plotem.

Ref.:

Už to vím, však věřím, že se vrátíš, Pane,

tahle noc pro mě začíná.

O čem sním, to se asi těžko stane,

na tvou vlídnou tvář marně vzpomínám.

Už mě vedou, teď to vidím,

že křeslo čeká i na tebe.

Už si sedám, je to jasný,

dlouhá je cesta do nebe.

Rytíř

T. Treichel / T. Treichel

Ten, kdo vládnul mečem, byl k hostině zván,

žár ohňů z pochodní plál.

Nejstarší z rytířů uchopil džbán,

pak náhle čas  – jako by stál.

Já vracím se z dálek a mám snad sto let,

jak běžel sám život můj.

Obětí válek se stal tenhle svět,

když můžeš, tak braň osud svůj.

Vždyť jen páni kývnou, tak patří jim svět,

kdo má dost, tak chce ještě víc.

Pro jeho slávu a pro jeho čest -

jen on je král, ty nejsi nic.

Ref.:

Tvář strhanou z válečných tažení -

zítra zas do bitev jdem.

Vína džbán, ať sním,

šenkýři nalejvej,

než mou krví zbarví se zem.

Hlas věků ztracených ve víru dnů

šedivých v dějinách zní.

Kde touha po moci zbavuje snů,

víra žít nezvítězí.

Ref.:

Tvář strhanou z válečných tažení -

zítra zas do bitev jdem.

Vína džbán, ať sním,

šenkýři nalejvej,

než mou krví zbarví se zem.

Láska na první dotek

J. Dlouhý, J. Futera / J. Futera

Tohle jsme si nesjednali, už toho mám vážně dost

dělat ti furt jenom sluhu nebo šaška pro radost.

O všecko se musím starat, člověk z toho má jen zlost,

že já jsem tě vůbec balil, to byla pěkná pitomost.

Na dýze přišly dvě holky, co krásný, dlouhý nohy maj,

prý když je pozvu na panáka, tak mi ty svý těla daj.

Řek jsem jenom kámošům, ať mi svetr s bundou ohlídaj,

ta druhá sice odešla, ale s tebou to byl potom ráj.

Zalezli jsme do auta a svršky z tebe spadaly,

zbylý kusy tvýho prádla už žádnou práci nedaly.

Nemůžu se šířit o tom, co jsme potom dělali,

jenže tyhle skvělý chvíle během týdne ustaly.

Ref.:

Není láska na první pohled – žádný pochyby.

Je jen sex na první dotek – správný pohyby.

Není láska na první zdání,

zjistíš to vždy před svítáním.

V tomhle vztahu se teď trápím, radši bych to ukončil,

to, co k tobě teďka cítím, mi připomíná Černobyl.

Nevezmu si naučení z toho, co jsem způsobil,

jedno už je dneska jasný, že jsem jinou nabalil.

Zalezeme do auta a svršky z ní jen opadaj,

pod náporem našich těl tlumiče silně zaskřípaj.

Užijem si, co to pude, dokud nám léta dopřávaj,

a až týden uběhne, tak uvidím, co bude dál.

Ref.:

Není láska na první pohled – žádný pochyby.

Je jen sex na první dotek – správný pohyby.

Není láska na první zdání,

zjistíš to vždy před svítáním.

Jan Hus

J. Dlouhý, M. Vejvoda, T. Treichel / J. Dlouhý

Co je to za blázna?

Pomlouvá papeže,

v patnáctým století troufá si říct,

že by měl skromně žít,

příkladem druhým být

a myslet na lidi víc.

Ref.:

Co si to dovoluje,

co si to dovoluje,

co si to dovoluje říct…

Stojí tam v Kostnici,

hájí své učení,

každý ví, že pravdu má.

„Odvolej, kacíři,

hlavu si zachráníš!“

A on stojí a neodvolá.

Ref.:

A teď už hoří plamen,

a teď už hoří plamen

a teď už hoří plamen s ním…

Rockový flám

T. Treichel / T. Treichel

Z okna se dívám, jak lidé přichází,

venku se stmívá. To příjemně zamrazí,

že můžeme hrát tady s váma dál,

a než půjdem spát, rozezní se celej sál.

Už jsou tady známí, tak co bych si více přál,

když už se baví i ten, co jen v koutě stál?

Že můžeme hrát tady s váma dál,

a než půjdem spát, rozezní se celej sál.

Ref.:

Už začíná flám, tak nestůj a přidej se k nám,

ať noc se ti zdá tak dravá a nekonečná.

Prolog

J. Dlouhý, T. Treichel / J. Dědeček

Chtěl jsem si koupit dvacet deka duše,

kousíček pravdy, litr svědomí.

Však prodavačka odvětila suše:

„Jak jsou ty lidi dneska pitomí!“

Tímhle mě ovšem vůbec nevyvedla z míry,

řekl jsem: „Dobrá, nic se neděje,

dejte mi tedy za korunu víry,

osminku citu, láhev naděje.“

A ona řekla: „Musíte stát frontu.“

A fronta vedla cik- cak přes hory

a potom dál až někam k horizontu

a všichni lidi chtěli jenom brambory.

Královna snů

T. Treichel / T. Treichel

Čas otvírá bránu noci tmou, do růží padá sníh.

Lhář sen tě má ve své moci, zas ti chystá další hřích.

Dál se vkrádá do tvých citů, snář čtu stránku za stránkou.

Vím, jak létáš k novým světům. Já odlétám za tebou.

Čas otvírá bránu věků, sám okamžik splyne s tmou.

Vím, jak vejít do tvých světů. Já odlétám za tebou.

Proplujem věčným snem, obejdem celou zem,

co zůstat v ní smíš…

hledat strom nadějí, co přání vyplní,

co ví, o čem sníš…

Ref.:

Ty dál jen spíš, ve snách se touláš.

Hvězdám leť vstříc, ať září tmou!

A já, tvůj stín, jen stále doufám,

že můžu mít lásku tvou.

Zahrado bez stromů, jsi město bez domů,

jak být k tobě blíž…

Noc černá jako tér, je těžké najít směr,

bloudím, vždyť víš…

Ref.:

Ty dál jen spíš, ve snách se touláš.

Hvězdám leť vstříc, ať září tmou!

A já, tvůj stín, jen stále doufám,

že můžu mít lásku tvou.

Zlej sen

J. Dlouhý, M. Vejvoda, P. Bělik / J. Dlouhý

Tak tě zdravíme v tomhletom světě,

přišel jsi, abys odešel.

S černým vědomím, špatným svědomím,

zkurvenej život nadešel.

Víra v iluzi se už vytrácí,

jednou tady seš, tak běž!

Život přece je pouhé čekání na konec,

tak tomu věř!

Ref.:

Tak pojď, čekám tu na tebe.

Já jsem zlej sen.

Tvůj život, tak na co čekáš,

chci trápit každej den.

Vysvobození dá den poslední,

kdy se do hlíny položíš.

Ať zemřeš hlady, nebo na drogy,

ráj je, když tělo uložíš.

Ref.:

Tak pojď, čekám tu na tebe.

Já jsem zlej sen.

Tvůj život, tak na co čekáš,

chci trápit každej den.

Kapitán

T. Treichel / T. Treichel

Tam, kde proud zpívá trupům lodí

a kde zní pokřik havraní,

námořník prý večer tudy chodí,

zpověď svou o cestě poslední,

o cestě poslední vypráví.

Přístav zní, dlouhá pouť se chystá,

zvony zvou na plavbu nevšední.

Davy jdou, nikdo nechce zůstat,

netuší, že už se nevrátí,

že už se nevrátí …

Plavba snů se brzo v peklo změní,

proč jen čas se od nás odvrací.

Potápí se, pomoc pro nás není,

oči své teď k nebi obracím,

teď k nebi obracím …

Ref.:

Pláč a sůl, jen tak moře znám,

a ti, co čekají, patří hlubinám.

„S.o.s.“, marně volám,

nikdo mě neslyší, jsem tady sám.

Pláč a sůl, jen tak moře znám

a já jsem kapitán, kapitán …

„S.o.s.“ – volá Titanik,

„s.o.s.“ – volá Titanik,

„s.o.s.“ – volá Titanik.

„s.o.s.“ – volá – „s.o.s.“,

volá – „s.o.s.“,

volá Titanik.

Od břehů stín času větrem běží

a já s ním bloudím po vlnách,

pode mnou můj osud na dně leží,

věčně spím v temných hlubinách,

v temných hlubinách …

Ref.:

Pláč a sůl, jen tak moře znám,

a ti, co čekají, patří hlubinám.

„S.o.s.“, marně volám,

nikdo mě neslyší, jsem tady sám.

Pláč a sůl, jen tak moře znám

a já jsem kapitán, kapitán …

Volá „s.o.s.“ – volá Titanik,

volá „s.o.s.“ – volá Titanik,

volá „s.o.s.“ – volá Titanik,

volá „s.o.s.“, volá „s.o.s.“,

volá „s.o.s.“ – volá Titanik.

Zbyl jen rock ´n´ roll

T. Treichel / T. Treichel

Vím, že život už je takovej,

každý ráno něco končí.

Osud s náma je hned hotovej,

pláčem, když se někdo loučí.

Řekla‘s: „Věř mi, je to napořád.“

A já těm tvým slovům věřil.

Pak jsem začal život vážně brát,

než jsi vešla do mých dveří – s ním.

Jak z cigaret dým zmizel tvůj stín a zmizel i s ním.

Ref.:

Zbyl jen rock´n´roll a já,

věčnej rock´n´roll, to znáš,

takhle to končívá – co dál?

Zbyl jen rock´n´roll a já,

zase tu stojím sám.

Možná že to bylo naposled,

když ti život cestu zkřížil.

Láska někdy chutná  jako led,

pak je hlavní neublížit. Vím.

Jak z cigaret dým zmizel tvůj stín a zmizel i s ním.

Ref.:

Zbyl jen rock´n´roll a já,

věčnej rock´n´roll, to znáš,

takhle to končívá – co dál?

Zbyl jen rock´n´roll a já,

zase tu stojím sám.

Zakletá princezna

J. Dlouhý, T. Treichel / „Barelrock“

Princezno zakletá, na dívčích kolejích

život ti zaplétá příběh těl spojených.

Princ přišel po římse, něžně se přitulil,

zdržel se do rána, česky moc nemluvil.

Táta tě vyhodil, když‘s přišla s outěškem,

zkouškové období bude teď moc těžké.

Co dělat a kam jít, pláčeš teď po nocích,

zbývá ti už jen snít o cizích promocích.

Princezno zakletá, na dívčích kolejích

co princů už sen sní na druhých pokojích.

Ten tvůj ti odešel až někam k rovníku,

nechal ti dáreček a turban v šatníku.

Princezno zakletá, neplač už pro prince,

budeš mít do léta zas prince v peřince.

Staneš se královnou, princátko tiše spí,

dál čekáš na krále, stačil by tuzemský.

Epitaf

T. Treichel / T. Treichel, J. Dlouhý

Zvony zvoní tónem zlým,

někdo se loučí, jeho jméno já znám.

A na cestě poslední jen koní pár

ho smí vézt ke hvězdám.

Davy jdou s druhem svým,

když někdo končí, svůj život odkládá

na ta místa poslední, kde na hrobu s ním

bílá růže uvadá.

Ref.:

Zůstává epitaf, na věčnost epitaf,

těch slov pár posledních podle přání.

Zůstává epitaf, nikdo z nás epitaf,

co je dál za branou, nemá zdání.

Slzy smutek provází, průvod zastaví.

Pravda víru podvádí.

Nápis věčný, kamenný říká amen,

kdo tu leží, prozradí.

Ref.:

Zůstává epitaf, na věčnost epitaf,

těch slov pár posledních podle přání.

Zůstává epitaf, nikdo z nás epitaf,

co je dál za branou, nemá zdání.